Přehledová mapa památek v obci
(kliknutím zobrazíte text)
Zobrazit místo Biskupice u Jevíčka na větší mapě
Zámek v Biskupicích
Dávno předtím, než byl postaven biskupický zámek, stávala na jeho místě tvrz, podobná renesanční stavbě ve Vranové Lhotě. Biskupickou tvrz nechali postavit bratři Volfart a Jan Planknarovi z Kynšperka v letech 1493 – 1505. Roku 1700 je však tvrz již zpustlá. V roce 1612 je v pramenech uváděno, že k tvrzi patřil panský pivovar (stál na místě dnešní „staré školy“), ve kterém se vařilo pivo až do roku 1870.
Na místě staré zpustlé tvrze dal Vojtěch Libštejnský z Kolovrat v letech 1713 – 1716 postavit nynější zámek. Tento šlechtický rod nechal v blízkosti zámku také zřídit panskou palírnu, která byla v provozu do konce 19. století. Poté, co zámek a biskupické panství vlastnil rod Blümegen, připadl majetek rodu Schaaffgotsch. Manželka prvního Schaaffgotsche v Biskupicích, rozená hraběnka z Fürstenberku, dala vysadit park kolem zámku, což dodnes připomíná pamětní kámen v „chraští“. Tehdejší majitelé provedli také úpravu zámku a zavedli teplovzdušné topení.
V letech 1874 – 1945 byl zámek v držení Thurn – Taxisů. Za těchto majitelů bylo opraveno východní křídlo zámku a byly vykoupeny a rozbořeny domy pod zámkem. Na tomto místě vznikl park, který byl ohrazen cihlovou zdí.
V roce 1945 přešel zámek do státní správy, kde sloužil po deset let mnoha účelům (ONV Mikulov, ČSD, KRAS Chornice). Roku 1955 sem byla přestěhována škola z čp. 11 („stará škola„). Vznikla zde také kancelář a sedm neúplných bytů. O deset let později převzal objekt podnik MŠLZ Velké Opatovice, který ho nákladem 520 000 Kč opravil. Bylo zbudováno 16 bytových jednotek, z konírny vznikl taneční sál. Od roku 1970 byl zámek opět majetkem MNV v Biskupicích. V součastné době vlastní objekt sochař a restaurátor pan Maňák.
Kostel sv. Petra a Pavla
We cannot display this galleryKostel se v naší obci nacházel již v dávných časech středověku. Do roku 1775 to prý byl malý gotický chrám, zasvěcen stejně jako dnes sv. Petrovi a Pavlovi. Stál také na stejném místě, avšak byl obklopen hřbitovem. Na hřbitově se údajně nacházela rovněž kaple s malým oltářem, zasvěcená sv. Trojici. Hřbitov byl v roce 1822 z hygienických důvodů zrušen a přemístěn za obec, kde stojí dodnes.
Poslední vlastník Biskupic a okolí z rodu Liebštejnských z Kolovrat, Rudolf, zemřel v létě roku 1772. Zanechal za sebou ženu Marii Antonii z rodu Blümegen a novorozeně, holčičku, která se jmenovala po matce. Dítě však zemřelo v útlém věku (necelých osm měsíců). Ve snaze zajistit si všechny statky po svých blízkých zemřelých, provdala se Marie Antonie ještě jednou. Tentokrát se stal jejím vyvoleným vlastní strýc Kryštof z Blümegenu, bratr jejího otce a moravský zemský hejtman. Tento příbuzenský vztah, který znamenal z hlediska církve těžký hřích, zůstal bezdětný. Aby svůj hřích částečně odčinila, nechala Marie Antonie postavit v Biskupicích nový chrám. Starý kostel, který byl již v dezolátním stavu, byl zbořen, a na jeho místě byl vystaven pevný pozdně barokní chrám. Podle některých úvah zůstaly ze starého kostela některé zdi, které se staly součástí nové stavby. V září roku 1776 byl biskupický chrám sv. Petra a Pavla vysvěcen olomouckým biskupem.
Uvnitř se nacházejí čtyři oltáře s relikviemi světců Jana Nepomuckého, Václava a dalších. Pod kazatelnou je umístěna vyřezávaná práce, znázorňující křest Ježíše v Jordánu. Naproti je výklenek se sochou Panny Marie lurdské, kterou kostelu darovala v roce 1890 neznámá osoba. Od roku 1918 zde najdeme sochy sv. Josefa a Aloise. Dominantou chrámu je obraz sv. Petra a Pavla nad hlavním oltářem, který nechala zhotovit roku 1862 šlechtična Johanna Paccassi, toho času hospodyně u Josefa Schaaffgotsche v Biskupicích.
Postupem času byly v kostele prováděny malířské, sochařské a řezbářské práce. Části oltářů byly také pozlacovány, byly vyměňovány dlaždice, okna, varhany. Svého času měl kostel čtyři zvony: malý, umíráček, prostřední a největší. Během světových válek byly zvony odebrány pro válečné účely.
Co se týká duchovní správy, fara se dříve nacházela vedle kostela, v místě zvaném „na spálenisku“. Poté však byla duchovní správa do roku 1782 zrušena. Obnovena byla jako lokální kaplánka, přičemž kaplani bydleli v zámku hned naproti sakristii. Za nějaký čas byla zřízena na návsi vedle „staré školy“ nová fara.
Během staletí se v naší farnosti vystřídala celá řada kněží. Pamětníci si jistě vzpomenou na pátera Černoška, který odešel na odpočinek v době komunistické totality v roce 1959. Místo něho nastoupil Adolf Unger. Mladého nadšeného ducha vnesl do naší obce kněz Pavel Kupka, za kterého proběhly v kostele jisté opravy. Mimo jiné zde byla zřízena nová elektrifikace. V současné době plánují polští kněží, kteří vykonávají v Biskupicích svoji duchovní funkci, provést nákladnou opravu střechy chrámu.
We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery |
Hrad Plankenberk
We cannot display this galleryVe středověku vedla hlavní stezka od Olomouce na Malou Hanou přes Úsobrno. Poté, co město Jevíčko začalo upadat, přemístila se obchodní cesta směrem na Moravskou Třebovou a vedla Nectavským údolím. V té době bylo nutné postavit při východu z údolí do roviny Malé Hané pevný hrad.
Pro hrad Plankenberk byl výhodně zvolen nízký pahorek ukrytý mezi kopci. Celková délka hradu byla 120 metrů a největší šířka měla 30 m. Nejvyšší plošina měla jen valové opevnění, zesílené svislými palisádami. Na této plošině stála palácová budova o rozměrech 20 x 18 m. Ta jediná byla zbudována z kamene, jinak bylo všechno ze dřeva. Je možné, že palácová budova byla opatřena věží. Tu měla určitě také vstupní brána. Z hradu se sestupovalo branou do prvního předhradí, položeného o 20 m níže. Tam se nacházely dřevěné hospodářské budovy, stáje, komory a zbrojnice. Branou se sestupovalo na druhé předhradí, které jazykovitě vybíhalo směrem k údolí a bylo zakončeno věží. Vstup do hradu byl ze západní strany a brána byla zesílena dvojitým valem s palisádami. Studna byla také na západní straně hradu a přístup k ní byl z hradu chodbou, napůl zapuštěnou do země. Opevnění bylo zesíleno ještě měsíčkovitými valy před a za hradem. Hřbet kopce byl prokopán hlubokým příkopem, aby se zde znemožnil útok jízdy.
Plankenberk nechal postavit moravský markrabě Jan, bratr krále Karla IV. V roce 1361 vykoupil Jan Biskupice od olomoucké kapituly, aby si zde ve výhodně položené krajině postavil pevný hrad. Jan měl dva syny, Prokopa a Jošta, které hodlal po své smrti podělit rovným dílem. Joštovi tak připadl hrad Plankenberk s Biskupicemi, Březinkami a zřejmě i Nectavou. To však již začalo mezi oběma bratry otevřené nepřátelství. Prokop se zmocnil Plankenberku a daroval ho lénem Ješkovi Pušce z Kunštátu. Tento šlechtic pak ochotně ničil okolní Joštovy vesnice, a proto byl zažalován a roku 1399 vyobcován z církve. Zřejmě proto zastavil Prokop Plankenberk (v té době spíš už jen Hrádek u Jevíčka) Janu Boskovcovi z Brandýsa.
V roce 1405 Prokop zemřel a Heralt Puška z Kunštátu zažaloval Boskovce z Brandýsa, že mu neprávem drží jeho hrad. Nastalo období bojů obou stran o vlastnictví hradu, během kterého byl Plankenberk vypálen a zničen. Nakonec dal Jošt roku 1412 hrad do dědického vlastnictví Heraltovi z Kunštátu, řečenému také ze Skal.
V roce 1421 pronikli směrem od Poličky a Svitav na Moravu Husité. Obsadili Jevíčko a znovu vybudovali a obsadili Plankenberk, ze kterého vytvořili důležitý opěrný bod. Poté byl hrad opět dobyt a vypálen. Naposledy ožil ještě kolem roku 1467, kdy na něm dlel hejtman Václav Šatný. Ten měl vleklý spor s Olomoucí a dokud nebylo vše urovnáno, byl postrachem celého našeho kraje. Dnes nám zašlou slávu hradu v Nectavském údolí připomínají pouze nepatrné zbytky zdí.
Každý hrad a hlavně každá zřícenina mají své pověsti. O Plankenberku se vyprávělo, že na něm straší. O půlnoci se vždy rozlehla údolím rána a byl slyšet hluk a třesk zbraní bojujících rytířů.
V hájence pod hradem žil hajný, který o sobě říkával, že se nebojí ani čerta, natož nějakých strašidel. V hospodě se vsadil, že vypátrá, jak to s tím strašením na hradě vlastně je. Za tmy tam vlezl a usadil se pod stropem. O půlnoci hradem otřásla rána a z rozvalin vyrazil ohnivý býk. Z tlamy mu šel oheň, z nozder pára a oči mu sršely jiskrami. Býk vyrazil rovnou na hajného, ale ten nečekal a horempádem z hradu uprchl.
Od té doby už o hradě s nikým nepromluvil. Od těch dob tam však ani nestraší.
Na závěr ještě jedna zajímavost. Poblíž Plankenberku se měl nacházet ještě jiný hrádek, který byl posléze rovněž zbořen. Podrobnosti o této stavbě nejsou známy, zmínky o ní však najdeme v Kronice obce Biskupice (I. díl) a ve farní kronice naší vesnice.
We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery |
We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery |
Hrubé kolo
We cannot display this galleryPřímo nad Biskupicemi se nachází pravěké hradisko, které bylo díky svému tvaru nazváno „Hrubé kolo“. Hradisko má tvar protáhlé elipsy (80 x 90 m) a je obehnáno příkopem. Nízký val je na rozdíl od středověkých hradisek nahozen na vnější stranu příkopu. Archeologové bohužel dodnes nemají jasno, ze které doby tato stavba pochází. Pravděpodobně zde však sídlil lid jevišovické kultury, který val vystavěl proti častým nájezdům nepřátel. Archeologické nálezy v této lokalitě jsou nepatrné, byly zde objeveny např. dva malé střípky.
Socha sv. Floriána
We cannot display this gallerySocha pochází asi z roku 1726 a vytvořil ji neznámý autor.
We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery |
Socha sv. Jana Nepomuckého
We cannot display this gallerySv. Jan Nepomucký byl rovněž vytesán neznámým autorem a to kolem roku 1767. Obě díla, socha sv. Floriána i socha sv. Jana Nepomuckého, byla značně poškozena, ať již mechy a lišejníky, výfukovými zplodinami, či počasím. Restaurátor, akademický sochař Martin Kovařík, nechal sochy převézt do svého ateliéru, kde je restauroval. Sv. Florián byl vrácen na své místo ke kostelním schodům, zatímco socha sv. Jana Nepomuckého našla své místo na návsi poblíž hasičské zbrojnice. Dne 25. září 1993 proběhlo v Biskupicích slavnostní svěcení těchto sochařských děl, na kterém se podílel světící biskup, olomoucký Mons. Josef Hrdlička.
Pomník padlých
Panský hřbitůvek
We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery |
We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery |
We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery | We cannot display this gallery |