RSS

Přihlásit se

Jevíčko
28. 5. 2017, 2.56
Czysto
Czysto
12°C
aktualne ciśnienie: 1020 mb
wilgotność: 71%
prędkość wiatru: 1 m/s E
wschód słońca: 4.54
zachód słońca: 20.48
 

Biskupické rekord

Certifikát k rekordu

Vítěz soutěže Vesnice roku – Modrá stuha

Modrá stuha Vesnice roku 2010

Odkazy

  • Czechpoint – úřady na dlani
  • Elektronický portál územních samospráv
  • Linka důvěry
  • Města a obce online
  • Portál Evropské unie
  • Portál Regionálních Informačních Servisů
  • Portál veřejné správy České republiky
  • Turistický portál Východních Čech

no images were found

      Asi dva kilometry východně od Biskupic leží v kopci osada Zálesí, která tvoří součást naší obce. V místě tehdejšího ovčína, pozdější hájenky č.p. 1 vyměřila vrchnost roku 1729 pozemky o stejné velikosti dvanácti osadníkům. V nadmořské výšce 465 nm byly postaveny dvě řady proti sobě stojících chalup od čp. 2 po 13. Osada byla pojmenována po jejím zakladateli, tehdejším biskupickém pánovi Norbertu Liebštejnském z Kolovrat. Postupem času přibývaly další chalupy, které obývali domkaři, a které daly osadě dnešní podobu.

no images were found

      Obyvatelé Libštejna měli samozřejmě řadu povinností k vrchnosti, avšak měli i vlastní práva. Tato práva byla potvrzena na dřevěné tabulce, „cejchu“, který musel být při vstupu do lesa viditelně nošen. Prvním právem bylo podzimní hrabání steliva – listí v lesích nejméně třicet roků starých. Hajný určil místa, na které se listí shromažďovalo a jednotlivé hromady označil čísly. Tatáž čísla vložil do klobouku, ze kterého si je osadníci losovali. Podle vylosovaného čísla si pak osadník odvezl určenou hromadu listí na zimu. Další právo obyvatel Libštejna bylo vyžínání trávy na některých označených místech. Dále pak směli osadníci sbírat roští spadané ze stromů. Tuto činnost mohli vykonávat po celý rok kromě listopadu a prosince, kdy byly hony, a vždy v úterý a v pátek od východu do západu slunce bez jakéhokoliv náčiní.

no images were found

      Domy na Libštejně byly většinou z nepálených cihel, které si lidé sami vyráběli. Původní podlahy byly hliněné, později se nahrazovaly podlahami dřevěnými. Do roku 1900 byly střechy doškové, poslední došková krytina zmizela však až v roce 1924. K vytápění se používala kachlová kamna, ve kterých se topilo ze síně. Na otevřeném ohništi  s komínem se zase topilo pařezy a vařilo se v železných hrncích. Kolem chalup nebyly zpočátku žádné ploty, místo nich tu rostly do konce 19. století angreštové keře.

no images were found

      Osadníci si na živobytí vydělávali mimo jiné také tkaním. To však postupně v době první světové války zanikalo, neboť mělo velkou konkurenci v továrně v Chornicích. Zpracovanou tkaninu z Libštejna odvážel faktor Štěpán Neubauer do továren v Šumperku a Šternberku. Zpátky přivážel peníze, novou surovinu na tkaní a hlávkové zelí, které se v osadě nepěstovalo. Dalším zdrojem příjmů pro těžce hospodařící obyvatele byl sběr hub a jahod, které se pak prodávaly v Jevíčku. Tato činnost však přilepšila osadníkům jen nepatrně, jejich jedinou výhodou byly spíše třešně, které jsou v okolí Zálesí vysazeny v hojném počtu, a jejichž plody se také mohly prodávat.

no images were found

      Nad osadou se nachází kaple, která byla postavena kolem roku 1889 na místě dřívější celodřevěné zvonice. V době první světové války byly v naší zemi  odebírány zvony na válečné účely. Biskupický kostel tak přišel o dva ze čtyř zvonů. Občané Libštejna se báli, že by mohli o svůj zvon také přijít. Jednoho dne přišel František Gecl zvonit klekání, ale když zatáhl, spadl mu provaz z věžičky na hlavu. Utíkal k radnímu Štěpánu Neubauerovi, že zvonek někdo ukradl. Četníci vyšetřovali zmizení bezvýsledně. Po skončení války a vzniku Československa zazněl náhle v listopadu roku 1918 ztracený zvonek. Zněl hodinu a všichni se radovali z konce válečných útrap. Zvon během války nikdo neodcizil, pouze místní občané Stanislav Trbušek a Jan Zoubek ho tehdy tajně sundali, dali do pytle a zakopali na Trbuškově zahradě. Po válce ho zas tajně vrátili na místo. Během druhé světové války byl však zvon osadníkům odebrán.

no images were found

      Za několik desítek let, přesněji v roce 1994, byla zahájena, z rozhodnutí obecního zastupitelstva, oprava kapličky na Zálesí. Byla provedena výměna střechy, dosavadní šifrová krytina byla nahrazena krytinou z bonského šindele. Dále byla opravena omítka a dlažba před vchodem. Na popud občanů byl ve zvonařské dílně Marcely Dytrychové v Brodku u Přerova zhotoven zvonek, na kterém je kromě reliéfu obraz Panny Marie nápis o jeho vzniku. Dne 11. května 1996 se konalo na Zálesí jeho svěcení, které provedli otcové Pasionisté za přítomnosti mnoha hostů, např. tehdejšího ministra ing. Josefa Luxe, který se stal kmotrem zvonu.

no images were found

      Vraťme se však do vzdálenější minulosti této osady. Kromě tradičních svátků, jakými byly například vánoce, se zde slavily také masopust a kácení máje. V květnu zarazil každý majitel domu jednu břízku před okno a druhou před chlév. Poté se konalo „na Bařině“ kácení máje, kde vystupoval hajný, myslivec, drvoštěp a baba. Byla také postavena bouda z chvojí, která se nakonec zapálila. Tato tradice se uchovala dodnes. Konaly se zde také zábavy a dřevařské bály, na kterých hrávala „biskupická muzika“ s kapelníkem Štěpánem Neubauerem. Později jeho místo zastával Robert Machálek z Flintóra. Zvláštností zdejších zábav byl tanec valčíkového typu „ocóraná“, který tancovala trojice – jeden muž a dvě ženy.

      Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale někdy kolem roku 1912 usilovali obyvatelé Libštejna o vybudování vlastní školy. Opakovaně si stěžovali c.k. okresní školní radě v Moravské Třebové, jak místní děti, kterých je v osadě 40 – 50, trpí chozením do přespolní biskupické školy, hlavně pak na podzim a v zimě. Jsou prý často nemocné, nemají dostatek šatstva a obutí. Ze školy se dostanou domů často až navečer. Libštejnští dále poukazovali na to, že jsou sami nemajetní, a že by bylo nejlepším řešením, aby stavbu školy v osadě zaplatil stát. Škola na Libštejně nikdy vybudována nebyla, protože první světová válka přerušila veškeré kroky, které se kvůli tomuto problému podnikaly.

no images were found

      Nezadržitelný pokrok dorazil na Libštejn v roce 1927 v podobě elektrifikace. O několik let později byla vybudována dnešní silnice, nesoucí název „hladová“. Od roku 1951 si mohou obyvatelé poslechnout hlášení místního rozhlasu, roku 1956 zde vzniklo telefonické spojení se světem, rok 1958 je ve znamení výstavby vodovodu. Od roku 1965 zde existovalo autobusové spojení, zároveň byl toho roku zbořen hostinec. O třináct let později přestal existovat místní obchod. Původních místních občanů pozvolna ubývá a chalupy se stávají majetkem obyvatel měst, kteří na Zálesí hledají víkendový odpočinek. Název Zálesí se používá od roku 1950.

1 105 zobrazení